" Láska je bolest, ale dokáže i vonět, ne jen své trny bodat do hloubky srdce..."

Go to sleep ( Jeff the Killer) 4. Kapitola - Já a moje sestra Jane

17. června 2018 v 0:50 | Jeff |  Go to sleep

Moje sestra začíná být zase dívkou. Chodí taky celá v černé barvě. Více ji to sluší jako dívce. Nikdy jsme se moc nemuseli, ale je nádherná. Svým spůsobem mne i má sestra vzrušovala. V okolním světě se o mne začínalo přezdívat Jeff the Killer . Ostatní mne začali podezírat. Ano začalo se mi říkat Jeff the Killer. Policie si mne ovšem přestala konečně všímat. Takže mohu jít opět do práce. Matka i Jane vypověděli cosi, že nám dali pokoj. Tentokrát mne u výslechu nechtěli. To mi přišlo divné, ale budiš. Moje sestra je fakt kus. Mám problémy se spánkem. Beru mnoho léků na hlavu, ale já je nejím. Navíce mám prý rozdvojenou osobnost. Jednu úplně v pohodě a druhou šílenou a nevypočitatelnou. Neví nikdo co ode mne čekat. Ani já to popravdě nevím.



Moje sestra zase dívkou? To je dobře. Říkám si tak. Ale proč vlastně? Sám nevím. Jdou na mne zase zvrhlé myšlenky. Jen si představuji jak se spolu milujeme někde na hřbitově pod mými oběťmi. Miluji své šílenství. Je to krásné šílenství. Moje sestra se mi vždy líbila, ale v gothoce je naprosto sexy tvor. Je taky zvrhlá a šílená jen si to tak nikdy neužívala jako já, alespoň ne před veřejností. Miluji svou sestru Jane jako nikoho na světě, ale to se nikdo nesmí dozvědět. Moje city k mé sestře musí být skryty před všemi. Ano už se zase obléká jako žena. Měla jisté období kdy chtěla aby ji ostatní brali jako muže. A též ji tak oslovovali. Já ji stejně vždy bral spíše jako muže i když se zrovna oblékla jako žena. Má šílený a mužský mozek jako já, ale kdybych měl posoudit kdo je více šílený tak to budu asi já. Kdo ví? Já jsem i papírově psychopat a šílenec, ale Jane ne. Ta ne. Ale o jejím šílenství vím jen já. Už od dětství jsme se prali jako bratři a hráli si spolu jen potom nějak se semnou má sestra přestala bavit a začala si hrát na vzhornou holčičku, ale možná tušila co se v nejbližší době začne dít.


Ona jediná věděla o té šikaně ve škole. Ona jediná mne viděla plakat a to jak se sebepoškozuji. Muselo ji to přeci být jasné jak to může a taky dopadne. Co když mi chtěla bránit krk? Co když to ví? Měli jsme spolu zvláštní vztah už od dětství. A dnes našla policie zbytek těl mých spolužáků. Ale ještě jich několik chybí do sbírky. Už mne zase ve škole zmlátili. Ale já si na ně počkám. Už jsem jich zabil asi sedm a tu ženu. Má šílená chorá mysl je vyvedena mimo realitu takže si už ani nepamatuji kolik lidí už jsem zabil. Ale myslím, že i jednu ženu . Neznámou ženu. Ale proč ne? Už mi chybí další oběti. Musím dnes někoho zase zabít. Už teď si pár lidí myslí, že jsem je zabil já. Tak začala vznikat má přezdívka Jeff the Killer. Ano mé jméno je Jeff. Už jsem se představoval dříve, ale ještě to mohu připomenout a taky proč ne?


Já vím občas se lehce opakuji, ale baví mne vyprávět můj příběh. I když asi nikoho nezajímá. Už jsem dávno mrtvý... Ale chci vám sdělit celý můj příběh. Až do mé smrti. Ano já už jsem po smrti a vyprávím vám tento příběh ze záhrobí. A víte teď už mám klid. Jen mi chybí ty vraždy. Ale teď dál k vyprávění mého příběhu. Miloval jsem ten strach v jejich očích, ten děs a adrealin. Ale dnes mám v plánu ten zbytek. Ano dnes zabiju ten zbytek co mne šikanuje. Má chorá mysl zajásala. Teď už mi bylo relativně jedno jestli mne někdo uvidí. Byl jsem ten den odhodlám i zemřít. Vzpomínky na to když jsem byl ještě naživu. Ale zatím můj příběh nekončí. Ne ještě ne. Toto není zcela vše. Miloval jsem svou sestru tak moc.


Nakonec jsem zjistil, že skutečně ona má sestra mi kryla záda. Jane byla zlatíčko. A to ona zabila tu policii, která naší rodinu stále vyslíchala ohledně těch vražd. Ano to ona mne kryla když jsem byl v psychiatrické léčebně. Jeff the Killer a Jane the Killer. Mne tuto přezdívku dali lidé, ale ji jsem tak začal říkat já. Byli jsme oba monstra. Sestra se mi po nějaké době svěřila, že mne miluje. A tak jsme začali vraždit spolu a nárazově. Byli jsme oddáni tomu, že když nás chytí či na nás přijdou zemřeme oba spolu ruka v ruce. Oba po svém boku. Buď nás rozstřílí nakusy nebo ruka v ruce spácháme sebevraždu, ale nejprve jsme si chtěli ještě užít společných vrażd a pitvání lidí za živa . A taky svou vzájemnou lásku. Takže ne ještě nemůžeme zemřít. Ještě ne.



Byli jsme do sebe dost zamilovaný. Ale oba jsme cítili, že se pomalu, ale jistě blíží náš konec. Jane měla taky v plánu se dostat do skupiny masových vrahů jako já o, kterých se bude psát. Všude. Ano oba chceme aby se o nás psalo ještě dlouho po naší smrti. Oba chceme být v historii masových vrahů. Láká nás ta představa jak se o nás všude píše a proto potřebujeme zabít co nejvíce lidí. Chceme být v historii vrahů. Krásná to byla představa. A tak když mi skončila škola a ji tak jsme se rozhodli spolu rozpitvat další mé spolužáky co mne šikanovali. Ve škole jsem byl nesvůj moc jsem se těšil na vraždy těch kreténů co mne šikanovali. Už jsem je viděl v kaluži krve. Dostal jsem takovou chuť na krev, že jsem se ve škole pořezal do masa . Nemohl jsem to už vydržet.


Napil jsem se vlastní krve. Sestra mne čekala před školou. Taky se nemohla dočkat. Na naši spolupráci. Jenže když zmizeli ti policajti co nás vyslýchali tak jsme byli jasní. Ano blížil se nenávratně náš konec. Ale my se smrti nebáli. Spíše se na ni oba těšili... Jak malý děti na Vánoce. Ano oba nás už život unavoval a těžce nebavil. Ale i když se blížil konec tak jsme si to ještě chtěli užít... Spolu. Naši velkou lásku, ale na to už moc času nezbývalo. A my to moc dobře věděli...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama