" Láska je bolest, ale dokáže i vonět, ne jen své trny bodat do hloubky srdce..."

Go to sleep ( Jeff the Killer) 2. Kapitola - Šílený vrah

17. června 2018 v 0:44 | Jeff |  Go to sleep

Definitivně jsem zešílel. Ne já se tak narodil. Proto jsem taky šikanován protože jsem divný. A teď jste ze mne udělali vraha. Ano vy co mne šikanujete. Šíleně jsem se smál přes celý les když jsem ho řezal na kusy kousek od jeho bydliště. Tentokrát jsem tělo hodil přímo před jejich dům a elegantně se vypařil. Nebylo po mne vidno ani slyšet. Tichý jako myš. No to je na mou eleganci moc hlučné. Prostě jsem zmizel když jeho tělo proletělo vzduchem před barák kde bydlel. Pak jsem zmizel do lesa a vylezl od skal mezitím jsem se opláchl v rybníku. Od krve. Byl jsem celý od krve. Zase jsem pil tu lahodnou rudou tekutinu jménem krev. Miluji tu lahodnou chuť krve svých obětí. Miluji to šílenství když jsem je páral na kusy. Se šíleným smíchem. Už je pohřešovaný první z těch kreténů. Můj psychický stav se začal zlepšovat. I spánek.



Ale musel jsem hrát tu hru, že jsem jen stejnë šílený jako předtím. I když jsem o chloupek šílenější. Ne o dost. Toto je milionkrát lepší zábava než zabíjet zvířata. Je to fascinující vzrušení a mnohokrát větší zábavička párat lidi na kusy. Nosil jsem patku přes oko a černé oblečení. Vlasy do tváře, že jsem skoro neviděl. Ale já přes ně viděl jen pro ostatní ne. Chodil jsem s černě nalakovanými nehty a černýma linkama kolem očí. Černé návleky s bílou kostrou. Miluju černou barvu. Jsem posedlý nejen krvý svých obětí, ale i tak černou barvou. Můj bratr Jane mne moc v lásce taky neměl.


Jednoho večera když jsem nemohl usnout jsem si nožem rozřízl ústa do šíleného úsměvu. Krve ze mne teklo jako z vola. Rozřízl jsem si držku až do tváří. Skončil jsem v nemocnici na šití a zpět v psychiatrické léčebně. To mi hrálo lehce do karet, ale pořád budu hlavní podezřelý, díky mé ironicky řečeno podivnosti a šílenosti. A tomu, že mne šikanovali. Jenže o tom se moc nevědělo i když je to asi divný, že? Ale to, že mne šikanují mi nikdo moc nevěřil. Šikana byla více vidět vlastně ještě u pár lidí. A kdo by řekl, že je zabil někdo z dětí? Jako jsem třeba já? No dobře u mne asi každého. Ale ta psychiatrická léčebna mi nakonec asi moc nepomáhá. Když nad tím tak přemýšlím.


Ale brzy mne propustili. Nalhal jsem jim, že to byla sázka, ale pravda je sice jinde, ale to je jedno. No ne? Ale teď musím dát chvíli pauzu. Ne musím je zabít všechny. Jinak to bude ještě více podezřelé. Takže jsem je podřezal když zabil jsem jich teď pět zavedl jsem je do jednoho sklepení v jednom opuštěném domě . kam jsem moc nechodil. Moc bezdomovců, ale teď tu bylo prázdno. Měl jsem štěstí. Ale kdo by postrádal takový grázli? Jo jejich praštěný rodiče, ale když je jejich rodiče neumí vychovat tak někdo musí vyčistit ten smrad ve vzduchu. Je to tentokrát i otázka cti. Ano jsem magor, že si to tak užívám, ale koho by nebavilo a nevzrušovalo vraždění zrůd co tě šikanují? Aha. Šílence a psychopata.


Ale ne opravdu je to boží stav . Jako euforie. Asi jsem až moc dobrý herec uhrál jsem zatím i výslechy policie. Zatím. Ale někdo by měl řešit co se na škole děje. Ale to měli řešit dříve než něco ve mne definitivně nezešílelo. Než mé šílené mysli nehráblo. Ale teď, teď už je pozdě. Jsem vrah . Ne já jen pomáhám čistit vzduch. Od zrůd. Někdo by řekl, že jsem ještě větší zrůda než oni, ale ne já, já zrůda nejsem to jsou oni! Ty mrdky co mne šikanují a proto musí zemřít! Nenávidím lidi! Lidé by měli chcípnout. Nakonec jsem ještě tu noc vykuchal orgány z nějaké neznámé ženy. Nechal jsem ji na ulici.


Večer jsem přišel domu a rychle se převlékl a šel jsem spát. Když ráno všichni odešli spálil jsem svou bílou košili od krve. Minulou noc.. Doufám, že jsem nezazmatkoval a vše uklidil. Hlavní je, že nářadí je z máminy kuchyně a vždy to ráno uklidím na své místo . Po škole si hned udělám do školy úkoly nažeru se jídla co máti uvaří a pak jsem se šel toulat, ale máma mne po těch vraždách nechtěla pouštět ven. Já jsem ji nemohl pochopit. K čemu je tento zkurvený život? Já se smrti nebojím. Až zabiju zbytek těch parchantů a zastřelím veřejně nějaké ty lidi a stanu se záhadným historických vrahem budu spokojený.



Pak až práce bude hotová mohu v klidu s klidným svědomím zemřít. Ale ještě ne. Ne teď mám ještě práci . A tak jsem zůstal tedy doma, ale pro jednou. Zítra budu zase pokračovat. Když mne máti zamkla doma a stihla mi dát na okno mřž tak jsem si začal kreslit. Chtěl jsem kreslit sebe jak dělám úklid, ale tím bych se až moc brzy prozradil. Najednou máti šla do mého pokoje " Jsi v pořádku? Nešikanují tě ve škole? Jaký jsi s nimi měl vztah?" vyzvídání matky to fakt miluju. Protočil jsem panenky. Ale chodili se mnou do třídy. Tedy ne všichni. Někteří byli z vyších tříd...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama