" Láska je bolest, ale dokáže i vonět, ne jen své trny bodat do hloubky srdce..."

Go to sleep ( Jeff the Killer) 1. Kapitola - Začátek mého příběhu

17. června 2018 v 0:41 | Jeff |  Go to sleep

Nikdy jsem nebyl moc oblíbený. Mezi lidmi. Byl jsem dost šikanován až do té doby co jsem skoro zabil jednoho kluka. Začal jsem z toho všeho už šílet. Nosil jsem černý vlasy a patku přes oko a černé oblečení. Dalo by se říci, že se mne ostatní i báli a proto mne šikanovali. Měl jsem s nimi dlouho strpení. Až moc dlouho jsem jim trpěl jak se ke mne ti zmetci chovali až do té doby co jsem zmlátil vůdce tak, že skončil v nemocnici skoro po smrti. Nebyl postupem času dobrý nápad si se mnou zahrávat. Byl jsem lidmi nenáviděný jen proto, že jsem byl jiný než oni. Možná na mne žárlili, že jsem dokázal být sám sebou a to oni prostě nedokázali. Kdo ví? Po tom co jsem skoro zabil toho vola tak jsem skončil na půl roku v psychiatrické léčebně, ale to je teprve začátek všeho.


Jestli vás zajímá můj příběh tak buďte pozorní. Nikdy jsem nebyl jako ostatní bytosti. Nikdy jsem nebyl jako oni. Byl jsem už od narození psychicky narušen. Ale to se ještě nevědělo v co to vyústí. Ostatní si s mou trpělivostí a psychikou zahrávali moc dlouho. Ano vskutku. Tehdy jsem byl ještě relativně normální tiché dítě jen trochu více uzavřeno do sebe a svého světa, který nikdo nechápal a kolikrát ani já sám. Ano je to tak.

Už jen tím, že jsem moc nekomunikoval s ostatními jsem se lišil zaobrán ve své hlavě a myšlenkách. Mé myšlenky nebyli asi moc normální tedy pro ostatní pro mne byli zcela v pořádku, ale psychiatričky tvrdili, že nejsem zcela v pořádku a mám porouchanou mysl, ale mne to vše přišlo normální. Ale pro ostatní to normální nebylo. Ani nevím v čem jsem podle nich nebyl normální, ale já toto nikdy nijak neřešil. Mne to bylo zcela ukradený. Víte? To asi taky nebylo zcela normální, ale co já s tím? Je mi to vskutku jedno. Prý jsem šílený. V psychiatrické léčebně se mne tehdy snažili " spravit" ale usoudili, že to asi nebude možný. No jo. Ale mne se mé šílenství vždy moc líbilo. A to vzrušení v tom šílenství. Ten nápor adrealinu..

Šílenství je přeci tak nádherný pocit. Prý jsem psychopat, ale mne se to tuze líbí. Ty návaly čistého šílenství. Je to přeci tak úžasné. Tak co proti kdo má? To už jsem nechápal. Mučil jsem jako dítě malá zvířátka i zabíjel a dělalo mi to radost, ale nechápal jsem proč to jiným přijde špatné. Mne to bavilo. Líbilo se mi to. Pocit tè cizí bezmoci. Pocit té nadvlády nad něčím. Miloval jsem to. Byl to vždy tak krásný pocit cizího utrpení. Ano miloval jsem to. Byl jsem tím až posedlý. Ano. A přišlo mi vždy divný, že to ostatním přišlo divný...


Jsem šílený vrah zvířátek. Vzrušují mne vraždy a krev. Miluji krev víte? Zabíjím zvířata a piju jejich krev, ale raději bych tedy zabíjel lidi. Spolužáka co mne šikanuje jsem málem zabil. Sice jak už jsem říkal pak jsem skončil v psychiatrické léčebně, ale myslím, že už jsem neříkal, že mne odtamtud vyhodili se slovy, že jsem už moc velký psychopat, který jim znemožňuje léčbu ostatních pacientů a tak mne prostě vyhodili. A proč ne? Byl jsem opět na svobodě. Takže šílenství mé mysli šlo pokračovat. Chtěl jsem zabít ty co mne šikanují. Jsem divný a šílený a nikdo mne nemá rád ani můj bratr Jane.


I když jsem zvířata měl docela rád tak jsem si při jejich zabíjení vybavoval ty nenávistné kretény co mne šikanují. Nakonec jsem zabil prvního z nich. Po škole když skončila odpoledka zatáhl jsem ho do křoví a tam ho podřízl jako prase. Aby nemohl ječet a řvát. Potom jsem ho rozřezal na malé kusy a v tašce ho odnesl daleko od školy. Už byla tma. Jeho tělo v pytli jsem dal ještě do jiné tašky aby původní taška nebyla vidět. A pak když se na odlehlè části města nikdo nedíval hodil jsem tělo do řeky. Chtěl jsem aby jeho rodiče byli zoufalstvím bez sebe. Aby se pořádně báli o toho bastarda. Neměli vychovat takovou zrůdu jako byl on. Potom jsem v řece omyl skalpel a schoval ho do hlíny na mém místě v lese.


A v klidu s úsměvem šel domu. Dnes jsem měl poprvé klidnější spaní. Jen jsem si představoval jak jeho rodiče šílí. Až za 24 hodin ho budou moci nechat hledat. Po těch představách jsem usl lehce. Druhý den ve škole jsem měl dobrou náladu, ale musel jsem se tvářit jako vždy. I když to bylo sebetěžší, ale musel jsem ještě vydržet. Ještě jich zbývá dost. Zase mne ve škole bili. A posmívali se mi. A já si jen představoval jak je vraždím. A rozřezávám na kusy a piju jejich krev. Ano své první oběti jsem krev už pil. Jen jeho parta se divila, že není ve škole a právě jsem si vybral dalšího šmejda. Po škole jsem šel tudy kudy chodí on. A číhal v boční ulici. Ano bydlí na kraji města. Jeho jsem zabil kousek od jeho domu. Je tam les. Hodil jsem mu přes hlavu pytel a přidusil ho. A odtáhl ho do lesa. Dal jsem mu do úst roubík a pomaloučku mu vydloubl oči. A pak jazyk. A pomalinku uřezával kusy jeho těla. S úsměvem a šíleným smíchem..
Moje sestra se cítí jako muž i když se obléká jako žena je to komplikované

Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama