" Láska je bolest, ale dokáže i vonět, ne jen své trny bodat do hloubky srdce..."

Červen 2018

Být tebou

25. června 2018 v 11:43 | Jeff |  Básně a verše
Být tebou, raději držím hubu
Když ne zlá budu
Nebude to jen bububu
Použijí svěcenou vodu

A kolík do srdce ti vrazím
A tvou krev vypiju
Do tepny nůž zarazím
A krev vysaju

O půlnoci na hřbitově
Bude svatba upírů
Políbíme se dravě
Neztrácej drahá víru

Být tebou jsem potichu
Když ne zemřeš
Dám ti skalpel k uchu
Lásko to neřeš

Miluji tě lásko k smrti
My a naše víra vyhraje
Zlomíme jim vaz i kosti
Moje srdce krví si tě maluje

Taneční plac pod hvězdami
Na louce plné krve
Tak tělo černým rouchem zahal mi
Moje srdce řve

Miluji tě

Sweet Dreams 1 kapitola - ( Jeff a Jane the Killer) - Vznik mého jména

20. června 2018 v 11:22 | Jeff |  Sweet Dreams

Zrovna jsem se nastěhoval do nového města. Nikoho jsem zde neznal. Mám bratra Lea. Je mladší než já. Miluji ho jako bratra. Máme spolu zvláštní vztah. Jsme nerozlučná dvojka. Prostě tým. Naši rodiče jsou hodní lidé. Když jsem s Leem šel první den do nové školy tak nás napadli jiní kluci, ale já je pořezal. Abych chránil svého bratra. Chtěli nám ublížit. A já se začal šíleně smát. Šílenství. Miluji své šílenství. Ale doteď o něm nikdo nevěděl. Ale to se brzy změní. A začal jsem se smát ještě více nad onou představou. Měl jsem nutkání je na místě zabít, ale nemohl jsem. Zatím ne. Těšil jsem se až si s nimi budu hrát. Kdo si hraje nezlobí. No ne? Došli jsme do školy a já na to musel pořád myslet. Na tu krev z jejich těl. Skončili v nemocnici. S těžkými zraněními. Ale to jsem se dozvěděl až po škole doma. Když u nás zvonila policie. Leo tvrdí že to byl on aby mne chránil, ale já si stál za svým, že jsem to byl prostě já kdo ty kluky pobodal. Ale nakonec odvezli Lea. Mrzelo mě to.

Šílený Pikachu ( krátká Creepypasta)

18. června 2018 v 9:17 | Jeff |  Creepypasta cz Aneb píšu
Pikachu byl malý a roztomilý, ale když ho hodili do síry tak se dost změnil . Ne jenom vzhledově, ale i povahově. Stala se z něj zrůda. S malého roztomilého pokémona PikaChu se stalo něco hrozného. Jelikož je malinký tak se dobře dokáže schovat navíc je to jeden z nejlepších pokémonů. A co když se z něj stane to co se z něj stalo? Je to vraždící šílené monstrum. Ano představte si PikaChu jako by to byl Jeff the Killer. Jo zajímavý přirovbání co? Ale ano toho roztomilého tvirečka potkal podobný osud Jak jeho. A taky potom zešílel. Až na to, že PikaChu zešílel až po té síře zato Jeff the Killer byl už prostě normálně šílený. Ale o to horší PikaChu teď je. A jak to bylo předtím? Yuuki milovala PikaChu a chovala si ho jako nejlepšího mazlíčka. Byl to její nejlepší kamarád, protože lidi ji nenáviděli a ona měla jen malého PikaChu. Jenže žárlivý a nenávistný Yori a Moraki chytli malého roztomilého PikaChu a hodili ho do síry.

A on ten nebohý malý a roztomilý PikaChu to schytal. Yuuki potom též zešílela a stala se z nich dokonalá psychopatická dvojka. Yuuki si rozřízla tvář do psychického úsměvu a též si rozříla kůži u očí jako kočka. Yuuki všem svým obětem vyřezávala úsměvy ve tváři a oči do tvaru kočky tak jako ona, protože milovala Jeffa a je úchyl do koček. Proto si takto rozřezala svůj obličej a i svým obětem. Jenže o Jeffovi jen četla creepypastu a byla jím posedlá, ale chtěla mít originální příběh. Navíc měla svého nejlepšího kamaráda PikaChu. PikaChu jen co vylezl se síry tak jelikož on je nesmrtelný tak ho ta síra jen zohyzdila, ale ty dva rozežrala i s kostma. Prostě je hodil samotné do síry. A se šíleným smíchem odešel do vesnice. Za svou Yuuki. Když ho tak Yuuki viděla tak se v ni něco definitivně změnilo a začala nenávidět úplně lidi. Pořídila si motorovou pilu a sekeru a potom začla pobíhat se svým milovaným PikaChu a motorovou pilou po vesnici a to byl jejich první masakr.



Krev byla po celé vesnici. Půda zbarvena krví. A oba jen šílený smích. Všude kusy rukou, prstů, kostí i lidských vnitřností. Kusy lidskèho masa byli cítit pod nohama. Ale oni to nevnímali. Zmizeli pryč z vesnice do hlubokých lesů kde doteď pobíhají a loví své oběti po lesích... Každého kdo jim přijde pod pilu či sekeru... Ukrývají se v temnotách a stínech .. Příště může řada padnout na tebe či tebe nebo tebe ano mluvím k tobě a čekám tu na tebe.. Mám oči všude... Vidím tě, ale ty mne ne co? Bojíš se? Máš strach? Najdu si tě...


Ve vlastní pasti

18. června 2018 v 6:43 | Jeff |  O vesmírech , temném nebi a černé rakvi
Toto téma se mi i hodí k tomu o čem jsem tu též chtěl psát.

Za prvé...

Transsexualita.

Ano přesně tak jsem transsexuální. Jsem žena která se cítí jako muž. To je past sama o sobě. No ne? Ano dost lidí se mě ptá jestli jsem žena či muž, že vypadám jako kluk. Já jim odpověď že jsem žena která se cítí jako muž. A oni jen aha. Jsem spíš na ženy než na muže. Ano jsem z větší části lesbička. A vadí? Je to tak. Miluji ženy víc než muže. Mám konečně přítelkyni, ale i přítele. Miluji je oba. Vědí o sobě. Ale ji miluji více, protože je to žena. Ale i tak si sám v sobě připadám divně. Pere se ve muž s ženou takže jsem něco mezi. Je to zvláštní pocit. Můj přítel i přítelkyně jsou bisexuální jako já takže pohoda.

Za druhé..

Život s více osobami

Ano trpím poruchou osobnosti. Je to peklo když se ve vás pere tak deset osobností. Každá chce něco jiného. A nakonec se ztratíte sami v sobě. Úplně. Až vám s toho hrábne. Jako mně... Ano mne už z toho jebe na věži. Pořád se to vše ve mně pere. A nedá se to vydržet..




Představa tvé budoucnosti

17. června 2018 v 19:17 | Jeff |  Básně a verše
Co si představuješ?
Vím i nevím
Opravdu mne miluješ?
O vás obou sním

Miluji vás oba
Jste můj život
Na těle černá róba
Bez vás bych byla jen smrti robot

Co si představujeme?
Každý to samý i jinak
Koho vlastně milujeme?
Bez vás bych skočil pod vlak

Představa tvé budoucnosti?
Jaká vlastně je?
Bez vás bych si zlomil vaz i kosti
Moje srdce vás oba miluje!

Mám vás oba moc vás miluji
Jste života budič do euforie
Když vás ztratím sebe zabíjí
Ty mi říkáš Jeff a ty Rosie

V náručí vás tak mít
S vámi plánují budoucnost
S vámi po boku chci jít
To není ctnost

Prostě jste to proč dýchám


Psychopatický sourozenci

17. června 2018 v 14:52 | Jeff |  Creepypasta cz Aneb píšu
Sice trochu starší Creepypasta, ale líbí se mi. Tak snad se bude líbit i vám. Bylo to psáno pro mou nejlepší kamarádku. Tak přeji příjemné počteníčko. Je to taková Creepypasta a Fanfikce zároveň. Není to ani trochu podle původní Creepypasty , ale jen dle mojí fantazie. Tak snad se bude líbit.

Zdravím mne se přezdívá Jeff the Killer. A mé milované sestře Carol the Killer. Chtěl bych vám vyprávět náš příběh. Já se jmenuji Jeff a straním se lidem. Jako má sestra Carol. Lidé nás nemají v lásce. A nikdy neměli ani nebudou. Jsme se svou sestrou prostě jiní a odlišní. A lidé nás odstrkují jako odpad. Ano jako bysme byli kus hovna na zemi. Asi tak nás mají lidé v lásce. Tož jak by se vám líbilo takové zacházení jak zacházíte vy s námi? Tato myšlenka mi běhala stále dokola v hlavě. Měl jsem jediného kamaráda Sinara. Byli jsme jako bratři. Avšak jednoho ponurého dne před Vánoci spáchal sebevraždu. Všiml jsem si, že ho něco trápí, ale tentokrát se mi nesvěřil. Po jeho ztrátě jsem začal mít myšlenky na smrt. Až najdu ty co mohou za jeho smrt tak je rozpářu a zažijou správné utrpení. Musí zažít tu bolest co mi způsobili. Musí ochutnat tu bolest! Až po jeho smrti mi má sestra oznámila, že ho milovala. Ale bála se cokoli říci. Má sestra teď pro mne byla vším. Ale sotva jsem pohřbil bratra tak na to svou sestru. Zabiju je! Všechny! Do jednoho! Můj mozek začal přebíhat do čistého šílenství. Začal jsem se zajímat o černou magii a přemýšlet nad tím jak je oživit.

Za mrtvé ( krátká Creepypasta)

17. června 2018 v 14:45 | Jeff |  Creepypasta cz Aneb píšu
Byla zima už byly podzimní dny. Blíží se dušičkových den. Den za mrtvé.
Blíží se tma a krvavý měsíc v úplňku. Ano začíná Halloween.
Už dneska večer kolem půlnoční hodiny. Měsíční svit byl temný.
Temná obloha nad hlavou . Oslava mrtvých. Ano už je to tu.
Všude hřbitovní svíce a lidé v maskách různých bytostí.
Ano den když si lidské bytosti hrají na to co nejsou.
Avšak dneska uvidí co naštvalo opravdu opravdový bytosti.
Svíce hoří za mrtvé a vítr tiše fouká.
Vše působí temně, ponuře, depresivní, avšak šílenství je tu.
Přicházejí! Přicházejí! Přicházejí!

Davy lidských bytostí za různé bytosti chodí ulicemi tohohle města.
Města duchů avšak nikdo z nich to neví.
Život tu plyne táž pomalu, že dny splývají dohromady.
Tik tak. Tik tak. Tik tak.
Hodiny bymbaji. Houpy houpy.
Odbyli půlnoční hodinu.
Vše utichlo.
Vítr se začal zvedat.
A všechny polil pot.
Krev jim tuhne v žilách a nikdo neví proč.

Jako by byli z mramoru.
Jako by se čas zastavil.
Jako by čas přestal existovat.
Ozvali se hromy.
Bouřka na podzim?
Kupodivu ano.
Je tu bouře století.
Obrovský vítr ze zvedl.
Hromy a blesky lemovali oblohu.

Hvězdné nebe bylo zalito temnotou.
Hvězdy nebyly viditelný.
Jen rudé mraky jako krev.
Jako by nebe bylo krvavý.
Najednou blesk uhodil do kostela.
Začal hořet.

Plamenech lidé se snažili přežít.
Marně.
Bytosti noci se zlobí.
Na lidstvo.
Už jich mají plné zuby.
Lidstvo dneska zemře.
Konečně.
Konec světa.

Je tu.


Hřbitovní svíce a plyšový medvídek ( krátká Creepypasta)

17. června 2018 v 14:21 | Jeff |  Creepypasta cz Aneb píšu
Ticho. Tma. Chlad. Kde to jsem?Přemýšlela zděšeně devítiletá Anora. Na to, že ji v jejím věku lákají strašidelné věci, kterých se děti v jejím věku báli a jí se to líbilo a přitahovala jí to tak tentokrát se i ona bála. Není divu. Přece jen je to malá holčička ne? A navíc kdo by se nebál kdyby se ocitl na neznámém místě a nevěděl jak? A k tomuto když ani neví jak to místo vypadá? To by se báli i dospělí. A kolikrát dospělí šílenství více než děti co? Překvapivě, ale je to tak. Anora začala satrat do prostoru. Nahmatala něco měkkého. Vzala to do své malé ručky. Natáhla ruce před sebe a zkoumala předmět. Ječela zděšeně . Naproti ní se rozsvítí v pekelné tmě dvě rudé oči. Rychle tuto věc hodila kamsi. V tu chvíli se v prostoru kolem ní rozsvítilo páry barevných různých očí. Každý pár působí jinak. Červené , žluté, růžové, modré , bílé, zelené, oranžové, A prostě všechny barvy co vás napadnou. Najednou se začali ozývat různé zvuky . Šílený smích, děsivá hudba, skřípalo, vrzani atd. Najednou si Anora uvědomila co to je . Staré hračky. Ano přesně ty jako třeba z hororu ( žena v černém ). A to vše bylo kolem ní v naprosté tmě. Au. Ječela když jí něco sáhlo na krk.

Black Ponny

17. června 2018 v 1:07 | Jeff |  Obrázky

Go to sleep ( Jeff the Killer) 5. Kapitola - Konečná hra - konec

17. června 2018 v 0:54 | Jeff |  Go to sleep

Věděli jsme, že se blíží náš konec. A vadilo nám to? Ani ne. Ale chceme si tu hru ještě pořádně užít. Ano musíme si to ještě užít než zemřeme. Věděli jsme s Jane , že už dlouho naživu nebudeme. Takže jsme se rozhodli, že až si to pořádně užijeme tak já spáchám sebevraždu a ona se nechá rozstřílet . Musíme se brzy ukázat a tím se odhalit. Oběd byl hotov. Máma nás volala. Byla zrovna neděle. A my se sestrou se těšili na náš plán. Oba jsme seběhli dolu ze svých pokojů na oběd. I když z natěšení na další vraždy jsme ani neměli chuť k jídlu, ale aby to nebylo před matkou podezřelé tak jsme to snědli. Avšak matka si všimla našich pohledů jeden na druhého a nenapadla ji lepší otázka než ; Co budete dnes dělat?; my se na ni jen otočili a oba jsme mlčeli. Matka musela už vážně něco tušit. Hlavně když po těch letech viděla jak se spolu se sestrou najednou bavíme když celý marný život jsme se spolu moc nebavili , ale což už. Až teď jsme si se sestrou řekli pravdu, že se už dost dlouho oba milujeme. Ale ne jako sourozenecká láska, ale prostě láska. Dojedli jsme. A odplížili se do mého pokoje.

Go to sleep ( Jeff the Killer) 4. Kapitola - Já a moje sestra Jane

17. června 2018 v 0:50 | Jeff |  Go to sleep

Moje sestra začíná být zase dívkou. Chodí taky celá v černé barvě. Více ji to sluší jako dívce. Nikdy jsme se moc nemuseli, ale je nádherná. Svým spůsobem mne i má sestra vzrušovala. V okolním světě se o mne začínalo přezdívat Jeff the Killer . Ostatní mne začali podezírat. Ano začalo se mi říkat Jeff the Killer. Policie si mne ovšem přestala konečně všímat. Takže mohu jít opět do práce. Matka i Jane vypověděli cosi, že nám dali pokoj. Tentokrát mne u výslechu nechtěli. To mi přišlo divné, ale budiš. Moje sestra je fakt kus. Mám problémy se spánkem. Beru mnoho léků na hlavu, ale já je nejím. Navíce mám prý rozdvojenou osobnost. Jednu úplně v pohodě a druhou šílenou a nevypočitatelnou. Neví nikdo co ode mne čekat. Ani já to popravdě nevím.


Go to sleep ( Jeff the Killer) 3. Kapitola - Výslechy policie

17. června 2018 v 0:47 | Jeff |  Go to sleep

Jenže se objevil nový vrah podobných lidí, když jsem byl v psychiatrické léčebně. Takže policie měla co dočinění se dvěma úchylnými psychopaty jako jsem byl já. Takže nepadnu hned v podezření. Ano i já byl vyslýchán policií. Kor když jsem byl už tolikrát v psychiatrické léčebně kvůli tomu, že jsem prostě šílený. Na tvářích mám velké jizvy jak jsem si kdysi rozřízl ústa. No a co že jsem prý šílený? Mne se moje šílenství líbí. Miluji ten adrealin a vnitřnosti všude kolem. Miluji krev. Tu chuť života. Ano piju krev svých obětí. Chutná mi. Můj bratr Jane mne moc rád neměl, ale to nikdo. A já je taky ne. Nenáviděl jsem lidi. Aby všichni chcípli do jednoho. Mé šílenství mne čím dál více pohlcovalo. Už jsem nechtěl zabíjet jen ty co mne šikanovali, ale každého u koho byla příležitost, ale to by bylo náhodné. Náhodný výběr. A co takhle zabít nějakou pěknou ženskou a pak si hrát s jejím mrtvým tělem? Tato představa mne až moc vzrušila. Znásilnit ji živou by mne nebavilo. Tato představa mi nedala spát.

Go to sleep ( Jeff the Killer) 2. Kapitola - Šílený vrah

17. června 2018 v 0:44 | Jeff |  Go to sleep

Definitivně jsem zešílel. Ne já se tak narodil. Proto jsem taky šikanován protože jsem divný. A teď jste ze mne udělali vraha. Ano vy co mne šikanujete. Šíleně jsem se smál přes celý les když jsem ho řezal na kusy kousek od jeho bydliště. Tentokrát jsem tělo hodil přímo před jejich dům a elegantně se vypařil. Nebylo po mne vidno ani slyšet. Tichý jako myš. No to je na mou eleganci moc hlučné. Prostě jsem zmizel když jeho tělo proletělo vzduchem před barák kde bydlel. Pak jsem zmizel do lesa a vylezl od skal mezitím jsem se opláchl v rybníku. Od krve. Byl jsem celý od krve. Zase jsem pil tu lahodnou rudou tekutinu jménem krev. Miluji tu lahodnou chuť krve svých obětí. Miluji to šílenství když jsem je páral na kusy. Se šíleným smíchem. Už je pohřešovaný první z těch kreténů. Můj psychický stav se začal zlepšovat. I spánek.

Go to sleep ( Jeff the Killer) 1. Kapitola - Začátek mého příběhu

17. června 2018 v 0:41 | Jeff |  Go to sleep

Nikdy jsem nebyl moc oblíbený. Mezi lidmi. Byl jsem dost šikanován až do té doby co jsem skoro zabil jednoho kluka. Začal jsem z toho všeho už šílet. Nosil jsem černý vlasy a patku přes oko a černé oblečení. Dalo by se říci, že se mne ostatní i báli a proto mne šikanovali. Měl jsem s nimi dlouho strpení. Až moc dlouho jsem jim trpěl jak se ke mne ti zmetci chovali až do té doby co jsem zmlátil vůdce tak, že skončil v nemocnici skoro po smrti. Nebyl postupem času dobrý nápad si se mnou zahrávat. Byl jsem lidmi nenáviděný jen proto, že jsem byl jiný než oni. Možná na mne žárlili, že jsem dokázal být sám sebou a to oni prostě nedokázali. Kdo ví? Po tom co jsem skoro zabil toho vola tak jsem skončil na půl roku v psychiatrické léčebně, ale to je teprve začátek všeho.

Pár slov o mně

17. června 2018 v 0:34 | Jeff |  O Autorovi
Miluji creepypasty a svou lásku. Mám přítelkyni. A jsem s ní šťastná. Miluji jí. Jsem více homosexuální transsexuál. Žena která se cítí jako muž. Moje nejoblíbenější postava z creepypasty je Jeff the Killer proto si podle něj taky říkám no ne? Jsem zakladatelka teamu Psycho Horror Team Cz naše stránky jsou zde http://psycho-horror-team-cz.blog.cz a moje a mé přítelkyně stránka je zde. https://www.facebook.com/Jeff-And-Jane-The-Killer-2095035090524953/ tak budeme rádi za každou podporu a fanoušky. Jak už názvy vypovídají jde o hororové kostýmy a cosplay creepypasty.


Design *1 - Black Crow

17. června 2018 v 0:23 | Jeff |  Vzhledy blogu

Bez uvedení

17. června 2018 v 0:18 | Jeff |  Blog a informace
Tak nějak nechci psát nic k úvodu nic mne nenapadlo... Tento blog bude o všem možném i nemožném. Aneb Vítejte v mém vesmíru. Od hudby, až po povídky atd.